750 km pěšky po Itálii

publikováno v: Aktuality, blog, Evropa, Itálie | 1
Forum romanum

Cestou necestou pěšky po Itálii

V dnešní době není těžké se dostat kamkoliv a to platí i o Itálii. Pokud vypustíme z hlavy cestovní kanceláře, máme na výběr z několika nízkonákladových leteckých společností (WizzAir, Ryanair, EasyJet) nebo jakýmikoliv jinými společnostmi, které najdete, a bude vám vyhovovat cena.

Já našla v dubnu 2017 letenky do Neapoli za necelých 600,- (jednosměrná).

Lze se taky velmi snadno dostat autobusem, cesta na jih trvá zhruba 24h a je důležité si připravit minimálně 1 000 ,-. Do větších měst Vás dokáže dopravit dokonce i Student Agency.

Ale není nemožné jet dokonce přímo autem, v dnešní době jede do Itálie nespočet turistů, po domluvě a příspěvkem na palivo je to určitě výhodné pro obě strany. Existují dokonce i stránky (např.: www.blablacar.cz), kde si spolujízdu můžete přímo domluvit.

Když už tu padlo slovo autobus tak přeci nevynecháme vlak, no ne? Já sáhnula po těch „nejdebilnějších“ možných stránkách, www.idos.cz. (www.travelsupport.eu)

Když se řekne Itálie, co si představíte jako první?

Mně se určitě na prvním místě vybaví pizza špagety, pak asi Pompeje a Benátky, okouzlující životem a barvami.

Itálie jako taková se ani přesně popsat nedá, nádherná země a každý její kout je něčím jiný a sever a jih spolu nemají skoro nic společného. Můžete tam jezdit každý rok, ale vždy se objeví něco, co Vás překvapí.

Sever je stále Evropa taková, jakou ji známe, města plná lidí v elegantním oblečení, mnoho obchodů, kanceláří, tady vážně ta pravá kultura není.

Avšak čím víc se přiblížíte k jihu, tím víc uvidíte z té Itálie, jakou si ji všichni představujeme. Skútry a chodci po celých silnicích, auta troubící mezi nimi ve snaze projet, ukřičení Italové debatujíce třeba o fotbalu nad šálkem svého espressa. Tady na tomhle místě si teprve uvědomíte, co je pro tyhle lidi charakteristické, co je jejich prioritou, rodina, setkání u dobrého jídla siesta, všechno ostatní přeci počká, protože čas tady nehraje žádnou roli.

Co by byla Itálie bez Michelangela

Miluju historii a mým největším oblíbencem je Michelangelo Buonarrotiho. Když jsem procházela Florencií, nemohla jsem vynechat návštěvu Akademie krásných věd a spatřit jeho Davida.

florencie2
Michelangelův David, Akademie krásných věd, Florencie

Mezi další významná Michelangelova díla patří stropní freska v Sixtinské kapli, neskutečně velkolepá práce, která Vám doslova a doopravdy vezme dech a rozhodně stojí za to si tam ty fronty vystát a vidět to.

 

Malá a nenápadná Kaple Medicejská

Florencie je město, které ukrývá opravdu mnoho pokladů, mezi jedny z nich patří rozhodně Medicejská kaple, kterou pro tuto rodinu vytvořil Michelangelo.

florencie1
Kaple Medicejská, Florencie

Po prvním vkročení dovnitř nikoho extra neuchvátí, přesto je to pro mě další kousek Itálie, který nikdy nesmím vynechat.
Když projdete hrobku rodiny, která se nachází v přízemí, po schodech nahoru se pak dostanete do jejich soukromé kaple. V roce 1975 však byla objevena tajná místnost, která údajně sloužila Michelangelovi jako skrýš, když rodinu Medicejů zradil. V místnosti se nacházejí na zdech kresby, skici a náčrty. I když je spousta vědců a historiků proti tomuto tvrzení, říkají, že kresby jsou na Michelangela příliš amatérskévyvrátit to však nemohou.

  

Italská kuchyně

Pizza, lasagne, olivy, mořské plody, těstoviny a spoustu dalších skvělých věcí se mi představí pod pojmem italská kuchyně. Je často řazena mezi nejlepší kuchyně světa, společně s francouzskou kuchyní soupeří dokonce o první místo.

Zároveň se ale řadí k nejstarším kuchyním světa, řada pokrmů je známá již z dob Etrusků, Řeků a Římanů.

Vyhlášené jsou italská vína i sýry, prostě a jednoduše, každý si tu najde něco k chuti

Samozřejmě, že i já si vyzkoušela italskou kuchyni a vlastně patří mezi mé nejoblíbenější, hned vedle francouzské a asijské. Jejich pokrmy jsou zdravé, jednoduché a neskutečně dobré.

ZÁZNAMY, POZNATKY A INFORMACE Z MOJÍ CESTY

První cesta pěšky po Itálii byla na jih, do města Paestum a musím říct, cesta mě stála víc sil, než celý můj výlet. Vyrazila jsem z Českých Budějovic (18:00) směr Linz (20:30 – 20:30), tam jsem jen tak tak musela stihnout vlak do Salzburgu (21:50 – 22:00), počkala jsem si pár minut na vlak do Bologny (5:20 – 6:00) cesta trvala přes sedm hodin, takže jsem si dopřála aspoň pořádný odpočinek nervů. Ráno v Bologně  jsem měla půl hodinky čas na nějakou tu ranní hygienu a pak jsem odjížděla dalším vlak do Neapoli (10:00 – 11:45), kde jsem přestupovala naštěstí na poslední vlak do cílového místa, města Paestum (12:50).

  • Cesta mi zabrala něco okolo 20 hodin
  • Nervy mi pracovali na 250%
  • Moje nejdelší jízda vlakem (Salzburg - Bologna), 7 hodin
  • Přes 1 500 km ujetých vlakem, nejdelší ujetá trasa
  • Nejhorší zážitek z cesty - záchodky
  • 1. den, 6h večer

    Do své cílové stanice jsem dorazila někdy v 13:00 a hned jsem vyrazila po památkách. Necelý kilometr od stanice už na mě čekali starodávné ruiny. Večer si mě naštěstí vyzvedli velmi blízcí rodinní přátelé a já si konečně mohla říct „Tak a jsem to zvládla!“

    • 1. – 3. den Paestum –> Pompeje – 14 hodin pěšky – 70 km                 (1 hodina 30 autem)   
    • Shledání se starými rodinnými přáteli; přespání; kontakty na jejich známé a další možnosti noclehu
    • Prohlídka významných chrámů v dórském stylu z 6. století př. n. l.
    • Zklamání z prvních stopovacích pokusů
    • Bolení nohou hned druhý den

    Můj první den patřil městečku Paestum, které rozhodně má co nabídnout. Jakožto významné antické místo se nachází necelých 90 km jihovýchodně od Neapole.

    Chrám, Paestum
    Chrám, Paestum

    Večer jsem se sešla se známými naší rodiny, byla jsem s nimi před mojí cestou několik měsíců v kontaktu a domluvila si díky nim spoustu věcí, víceméně mi pomohli s celým plánováním a realizací.

    2. den, 3h odpoledne

    Ráno v 6:00 jsem vyrazila na cestu, vedro je tu vážně šílené a vidina stínu velmi mizivá. Jsem na cestě do Pompejí už asi 8 hodin s přestávkami a mám za sebou asi 30 km, ještě mi 40 zbývá. Doufám, že se do večera dostanu k regionálnímu parku Monti Lattari, kde se utábořím, mělo by to být asi 15 km daleko.

     

    Bohužel, co se týče stopování, není Itálie to pravé. Celý druhý den jsem šlapala po silnici a nezastavilo mi ani jedno jediné auto, k večeru jsem se dostala do blízkosti parku, kde jsem si rozložila stan.
    Ráno jsem se vydala na zbytek cesty do Pompejí, 20km, dorazila jsem tam před obědem a po zaplacení vstupu jsem se vydala prohlédnout město.

    Ještě ten den, pozdě k večeru, jsem vyrážela z Pompejí do Neapoli. Po dvou hodinách jsem dorazila k přátelům našich známých.

    • 3. – 4. den Pompeje –> Neapol – 6 hodin pěšky  – 30 km                 (30 minut autem)
    • Rodina, u níž jsem přespala, byla neskutečně milá a ochotná
    • Ochutnala jsem Risotto con funghi
    • Těžký batoh, dostala jsem spoustu jídla
    • Noví přátelé z cestování
    • 4. – 11. den Neapol  –> Řím – 50 hodin pěšky – 230 km              (2 hodiny 30 autem)       
    • 14 hodin nekonečné chůze v jeden den
    • „Objevení“ úžasné dopravy, VLAKY, bohužel na úkor internetu a baterie v mobilu (trenitalia.com)
    • Ubytování v Římě, 3 dny (9. – 11. den)
    • Skvělé počasí

    Řím

    Řím je neskutečné a doopravdy, jak se mu přezdívá, věčné město. Za jeho nejstarší část je považováno Forum Romanum, po staletí označováno za srdce starověkého Říma. Dnes tam můžeme vidět spoustu historických památek a pouze si domýšlet, jak úžasné a honosné místo to bylo.

    Forum romanum
    Forum romanum

    Jedním z nejúžasnějších symbolům Říma je Fontána di Trevi, sice je schovaná v bludišti uliček, ale každý si dá tu práci ji najít. Obrovské mramorové barokní sousoší má nepopsatelnou atmosféru a pohled na ní si vryjete do paměti už navždy.

    Fontána di Trevi
    Fontána di Trevi

    Piazza Navona, považováno za nejkrásnější náměstí Itálie, ale i na celém světě. Na náměstí se nacházejí dvě překrásné fontány od Berniniho, na jižní části Fontana del Moro (Maurova fontána) a uprostřed náměstí je to Fontana die Fiumi (Říční fontána), znázorňuje čtyři řeky, symboly čtyř tehdy významných kontinentů. Nil zastupuje Afriku, Ganga Asii, Dunaj Evropu a Rio della Plata Ameriku. V severní části se nachází ještě jedna menší fontána, Neptunova kašna.

    Fontána del Moro, Piazza Navona
    Fontána del Moro, Piazza Navona

    V Římě je toho k vidění samozřejmě mnohem, mnohem více. Na to, abyste viděli úplně všechno, byste potřebovali minimálně týden, nejlépe dva.

    Mezi další významné památky patří Andělský hrad, Koloseum, Konstantinův oblouk, Pantheon, Piazza Farnese a nesmíme zapomenout na Vatikán.

    • 11. – 22. den Řím –> Pisa – 70 hodin pěšky  – 340 km              (4 hodiny autem)
    • Úžeh, nutné zpomalení cesty
    • Nedostatek vody
    • Zastavili mi konečně 3 auta
    • Na hranici sil
    • Noví, dnes již velmi blízcí, přátelé
    • Společné táboření v Národním parku Migliarino San Rossore Massaciuccoli u moře

    13. den, 7h večer

    Dnes mi poprvé zastavilo auto, mladý pár mě svezl kousek po cestě k Santa Marinella, konečně nějaké to štěstí. Dochází mi voda a tady jsem si ji díky bohu měla šanci opět nabrat do zásoby.

    15. den, 11h dopoledne

    Jsem v centru městečka Grosseto a čekám na syna našich známých, aby mě tu vyzvedl. Už druhý den zvracím a není mi dobře. Plánuju i něj být dokud se nedám trochu dohromady a nebudu schopna pokračovat.

    20. den, 7h ráno

    Nemůžu tomu uvěřit. Stojím před Šikmou věží a chce se mi brečet! Brzy ráno se mi podařilo stopnout další auto, byli to turisti z Čech a měli stejný směr jako já. Nevím, jestli se mi chce brečet proto, že po tolika dnech můžu s někým normálně mluvit, nebo proto, že jsem vlastně už za polovinou cesty.
    Dnešním dnem, tímhle úžasným ránem, si uvědomuju, co všechno vlastně mám za sebou. A i když mě to stálo už asi pár kilo a nějakou tu dehydrataci, je to úžasný pocit.

     

    Šikmá věž na náměstí Piazza dei Miracoli (Náměstí zázraků) je doopravdy „zázrakem“. Žádné jiné město na světě není tak známé jen díky jedné jediné stavbě.

    Šikmá věž, Pisa
    Šikmá věž, Pisa

    Věž byla postavena jako volně stojící zvonice pisánské katedrály, původně stála svisle, avšak kvůli nekvalitně provedeným základům a měkké půdě se začala velmi rychle po svém dostavění naklánět.

    V roce 1990 byla uzavřena pro veřejnost kvůli jejímu stálému naklánění a začaly práce na záchraně. Roku 2001 byla opět otevřena a doufá se, že alespoň dalších 300 let vydrží stabilní.

    • 22. den Pisa –> Florencie  (17 hodin pěšky)  – 80 km  – 1 hodina 30 autem
    • Společná cesta do Florencie
    • Až budou peníze, musím si taky pořídit nějaký ten obytný vůz!
    • Nejdražší zmrzlina v mém životě, 3 kopečky 14 euro

     

    Florencie

    Florencie je pro mě, hned po Benátkách, druhé nejkrásnější město Itálie. Ano, Benátky, Florencie a pak teprve Řím.

    Florencie je pro mě definice italské kultury, je to kolébka renesance a umění, většina slavných jmen od středověku jsou spojeny s tímto místem, Dante, Michelangelo, Galileo, Botticelli nebo Machiavelli.

    Můžete tu navštívit zmíněnou kapli Medicejskou, Baptisterium San Giovanni, Kostel San Lorenzo, Most Ponte Vecchio, Galleria Uffizi a spoustu dalších krásných míst. Ne nadarmo se tomuto městu říká „muzeum“.

    • 22. – 23. den Florencie –> CA –  (3 hodiny pěšky) – 13 km – 30 minut autem
    • Poslední společně strávený večer
    • Největší hostina za celou dobu mého pobytu v Itálii; naprala jsem se, až mi bylo špatně
    • Vypité 3 flašky vína (ve 4 lidech)

    22. den, 10h večer

    Cestou z Florencie jsme se zastavili ještě v zahradách Medicejských v Pratolino. Neuvěřitelný zážitek, v zahradách jsme našli sochu, kolos, a připadali jsme si jako ve filmu.
    Teď už jsme utáboření u Národního parku Foreste Casentinesi, zítra se rozloučíme, já budu pokračovat na sever k Benátkám a oni mají namířeno do San Marino.
    Takže jsme si dneska udělali fajn večer, uvařili jsme si spoustu jídla a ve Florencii jsme si koupili 3 flašky vína. A i když se dá říct, že noc teprve začíná, jsme všichni neskutečně unavení, vlastně ostatní už šli ležet, já ještě sedím venku a užívám si skvělý večer. Tyhle vzpomínky chci mít napořád.

     

    Apeninský kolos, zahrady v Pratolino
    Apeninský kolos, zahrady v Pratolino

    Apeninský kolos se mu neříká jen tak pro nic za nic, tento obr je asi 14 metrů vysoký od sochaře Giovanni Bologna. Pod sochou je vchod do jeskyně, kudy se po schodech můžete dostat do hlavy sochy, kde se nachází krb, při rozdělání ohně se z kolosova nosu valil kouř.

     

    • 23. – 30. den CA –> Benátky  – 40 hodin pěšky  – 200 km              (2 hodiny 40 autem)
    • Poslední úsek cesty

    29. den, 9h dopoledne

    Sedím na lavičce a čekám, až přijede loď a odveze mě a spoustu dalších turistů do Benátek, libí se mi, jak tady lodě fungují jako MHD. Stačí si koupit lístek, já mám celodenní, a můžete si jezdit klidně sem a tam celý den.

     

    Benátky

    Město známé po celém světě, Benátky, vládne zde romantika a nevídaná krása, barvy, masky, karneval, sklo a zrcadla. Domy jsou vybudovány na dubových kůlech a každý má svou vlastní charakteristickou barvu, říká se, že je to kvůli rybářům, kteří dřív vyráželi ve svých malých loďkách na moře rybařit mnohdy i na celý den, a dívali se vždy ke svému domovu a právě díky odlišným barvám věděli, kde je ten jejich.

    Kanály v Benátkách souží jako silnice u nás. Často během roku čelí město záplavám, nejvíce si toho turisté mohou všimnout na náměstí sv. Marka, které je nejníže položené místo ve městě.
    Kanály v Benátkách souží jako silnice u nás. Často během roku čelí město záplavám, nejvíce si toho turisté mohou všimnout na náměstí sv. Marka, které je nejníže položené místo ve městě.

    ZAJÍMAVOST:
    Začátkem února tohoto roku spoustu kanálů v tomto městě vyschlo. Několik týdnů zde nepršelo a dávají to za vinnu i silnému úplňku.

    Mezi neodmyslitelná místa patří rozhodně Piazza San Marco (Náměstí svatého Marka), je tu k vidění spoustu pamětihodností. Dóžecí palác, Bazilika sv. Marka, Hodinová věž, Sloupy sv. Teodora a benátského lva (Benátčané věří, že pokud projdete mezi nimi, postihne Vás smůla) a můj oblíbenec Most vzdechů, po kterém kráčel Casanova. Jde o most, který spojuje Dóžecí palác a sousední věznici, odsouzenci měli poslední možnost na tomto mostě vidět sluneční svit, díky tomu získal své jméno.

    Most Vzdechů, Piazza San Marco
    Most Vzdechů, Piazza San Marco

    30. den, 8h dopoledne

    Neuvěřitelné. Dneska je to přesně třicet dní co tu jsem a vážně tomu nevěřím, já to vážně zvládla? Byla spousta lidí, co mi říkali, že to nezvládnu, i já si to říkala. Ale já to zvládla.

    Husina mi běhá po celém těle, bylo to neskutečně náročné a v té nejhorší chvíli mě našla úžasná parta lidí a neskutečně mi pomohla, hlavně psychicky, protože už jsem to chtěla vzdát.

    Místo toho jsem to dotáhla až do konce, teď už se jen těším domů, na pořádnou sprchu a mojí úžasnou postel. A přísahám, že alespoň týden nevylezu ven!

    Cesta zpět byla mnohem méně tragická, byla uklidňující a jediné, co se mi honilo hlavou, bylo to, že už je to za mnou, že jsem to zvládla, že už jedu domů.

    Ze severu Itálie, z Benátek, je cesta k nám poměrně jednoduchá, i díky tomu jsem si zvolila směr své cesty od konce na začátek. Jet pak domů po měsíci nějakých 20 hodin?

    Benátkách (10:00) jsem nastoupila na vlak směrem Vídeň a vystupovala jsem ve Villachu (13:10 – 13:15) a odtamtud jsem téměř okamžitě pokračovala na Linz (17:30 – 17:35) a odtamtud už to bylo domů vlastně skoro za rohem, české hranice jsem překročila zhruba v 19:00 a na nádraží v Českých Budějovicích jsem stála v krásných 20:00 se slzami v očích a v objetí přítele.

    • Zhruba 10 hodin cesty (polovina než cesta do Itálie)
    • Pouze 2 přestupy
    • Ztráta jedné jízdenky, NERVY, NERVY (byla v batohu, jen jsem se opět koukla blbě)
    • Vystoupení z vlaku v Českých Budějovicích bylo plné emocí

    Závěrem

    • 30 dní v Itálii
    • Přibližně 750km / 155h pěšky po Itálii
    • Spoustu nových přátel, s některými udržuji kontakt dodnes a domlouvám už další „tažení“
    • Vyrovnaná se sebou samotnou, připravená na maturitu
    • 3x prošoupané podrážky u bot, nutné koupení dalších párů
    • Úžeh, x krát spálení zad, obličeje, ramen, všeho...
    • Opálení alá "Hele já jsem černá jako bota"
    • Skvělé zjištění, v takovýchto zemích je lepší cestovat brzo ráno a večer! Ne uprostřed dne!
    Mapa 750 km pěšky po Itálii
    Mapa 750 km pěšky po Itálii
    Tenhle autor o sobě zatím nic nenapsal!

    1. Milan

      Skvělý příspěvek, plánuji něco podobného příští rok. Děkuji za sdílení!

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *