KVzČdČP – 3. část: 我的中文不好! + Pár rad do Číny …a pivo

publikováno v: Aktuality, blog | 0

Někdy musí přijít taky informativní psaní, kdyby sem náhodou někdo chtěl vyrazit. Takže… PIVO je tu levné a chutí českoněmecké. Asi nejlepší jsou pro mě HARBIN a TSINGTAO. Pravděpodobně proto, že ty fabriky tady původně šéfovali Němci. Jednou ale přišel Velký Mao a s ním znárodnění, takže teď už jsou to čínská piva. Ale jinak co jsem vypozoroval, tak velká část piv je tu stejně německý dovoz. Některé „německé“ pivo se prý ani v Německu nedá sehnat a je určeno jen a pouze pro čínský trh. Zkrátka, když tady na pivu je německá vlaječka, tak Číňani věří, že to bude kvalitka. Točené pivko jsem tu ovšem nikde nesehnal.

Jen ještě abych upřesnil – já ani moc nejsem žádný pivař, takže pivní turistiku jsem dělal spíš jen tak z povinnosti. V obchodě ovšem mi má vlastenecká povinnost velí najít něco, co bude české, proto tedy vždy zamířím do koutu s alkoholem. České pivo jsem bohužel  taky nenašel. Ale prý se tu dá sehnat ZUBR. Jo a zásadní informace – pokud v hospodě chcete pivo, stačí říct lidové „pinda piču“, což v překladu znamená „vychlazené velké pivo“ 🙂

chobotnice
Svačinka – nakořeněná mořská potvůrka, dobrá potvůrka
difficult_chinese
“Paní učitelko, jaký znáte nejsložitější čínský znak?”

Tak to bychom měli to informativní psaní z krku… Ne, dělám si legraci, to není konec! Jelikož mě přijedou navštívit rodiče edit.: V době kdy tohle publikuju, mě rodiče už navštívili a vrátili se zpět do vlasti. Nojo, sem prostě pořád ve skluzu. Slíbil jsem jim, že jim sepíšu nějaké takové základní know-how, jak to tady chodí a na co si dát pozor. Bude to úplně na konci článku.

Dny a postřehy, o kterých teď budu psát, se nesou v duchu velice vyčerpávajícího studia čínského jazyka. V podstatě jsem od pondělí do pátku dopoledne ve škole, pak dělám hodinu a půl úkoly, potom si jdu dát pozdní oběd a najednou jsou 3 hodiny odpoledne. Každý den taky píšeme diktát na nová slůvka. Připadám si často jako „školkáč“, co právě nastoupil do první třídy.

Naše třída

Stačí vynechat jeden den a už se těžce dohání. Tři moji spolužáci už to vzdali. Dva z nich ani na fotce nejsou. Jméno jednoho jsem si ani nestihl zapamatovat, ten druhý odjel na 14 dní na výlet a po návratu to vzdal, protože už do toho kolotoče nedokázal naskočit. A ten třetí, ten nejvýraznější na fotce (ten černoušek), radši kouká na koleji na seriály. Já neřikám, že jsem nějaký vzorný student nebo tak něco (od toho tu jsou holky korejky 🙂 ), ale tak když už mám tu možnost (asi tu nejlepší možnost) naučit se alespoň trošku čínsky, tak to zkrátka nějak zkusím aspoň odchodit, ne? Na telku můžu koukat doma.

No, taky nejsem úplně úžasnej, například Pánovi prstenů a Hobbitovi v rozšířený edici jsem neodolal. Ha, ale alespoň jsem na to koukal v angličtině!

Čína je v bezpečí

Musím ale říct, že se mi docela líbí ten systém, jakým nás učí. Je to samozřejmě „memorovačka jak sviňa“, ale máme 4 předměty – Psaní, Poslech a čtení, Mluvení + čtvrtý předmět, který máme každý den a to Comprehensive, kde tak nějak děláme vše dohromady, je to jak opakování, tak zároveň zabíhání do detailů. Zkrátka se tu učíme v souvislostech.

Zajímalo by mě, jak se tu čínštinu učí malé děti a jestli třeba jednotlivé předměty kombinují nebo to je jako v ČR, kde se v zemáku bere vodstvo Jižní Ameriky a současně v dějáku Francie 17. století…

Ale občas je to taky takové legrační. Příkladem budiž audio pořízené během hodiny čtení.

No první třída… 🙂

Pohoda on the beach. V dubnu.
Čínský superstar – ta fotka je víc hustá, než to doopravdy bylo.
Vlevo dole já, uprostřed dole nadějná zpěvačka, zbytek Simon

Bez kytary to nepůjde

Jak dny ubíhají, často si tak filosofuju o smyslu života, co je za všehomírem a co je vlastně v životě fakt potřeba. Nebudu to tady rozpitvávat, prostě jen výsledkem je to, že sem si přiznal, že ze všeho co mi tu schází je něco, co tu přeci jen můžu mít.

To je teda „žblebt“, ten předchozí odstavec, ale nebudu to mazat, alespoň se pobavíte :-). No ano, zkrátka jsem si koupil kytaru! Chtěl jsem si koupit jen nějakou levnou, abych si mohl občas zabrnkat. Od Alana jsem dostal echo, že si buď můžu kytaru koupit přes internet nebo se vydat do města do obřího márketu. Kytaru si přeci člověk musí nejdřív osahat, takže jsem vyrazil. Nevyrazil jsem sám, ale se Simonem, který se také rozhodl říct čínské kytaře své „ano“. Cesta byla dlouhá, asi hodinu a půl.

Márket byla, jak už je v Číně zvykem, obří šestipatrová budova. Bez oken. Myslím, že by se v ní dalo sehnat vše, od propisky po ledvinu. Asi po desáté šou, kdy jsme za účelem zjištění lokality hudebnin zahráli na virtuální kytaru, nám konečně poslední paní ukázala směr. A tam jsme to uviděli, malý obchůdek plný oněch malebných nástrojů. Lačně jsme každý po jedné balalajce sáhnuli. Samozřejmě byly rozladěné, až u srdéčka píchlo. Ale máme přece ty smárfouny a v nich ladičku (gStrings). Za tu cenu to nebyly špatné kytary. U těch nejlevnějších kousků (300RMB) ovšem často některé ty tóny nezněly. Ale co bych taky chtěl žejo…

Pan prodavač asi po hodině už začínal být mírně nervózní. Já i Simon jsme už oba měli šampiony, tak jsme si domluvili, že konečnou cenu za oba kusy dohromady usmlouváme na maximálně 700RMB. No dopadlo to tak, že jsme ho pěkně nas**li, vyrval nám kytary z rukou a začal nám jimi mávat před obličejem a křičet zřejmě něco o dřevu a boží kvalitě. Řekli jsme si, že ještě zkusíme najít jiný kšeft a sem se když tak vrátíme. Ještě za námi řval nesrozumitelnou čínštinou a nakonec zlevnil na 750RMB, ale to nám pořád přišlo moc, tak jsme odešli.

Prochodili jsme zbytek odpoledne hledáním dalších obchodů, ale nikde nebyly kytary tak levné. Řekli jsme si, že se tedy vrátíme. Bohužel márket už byl zavřený. Tak jsme smutně sedli na autobus a hodinu a půl jeli zpět.

Moje nová kytara. Nejsem typ, co by dával věcem jména, ale mám ji rád!

Druhý den po škole jsme neváhali a hned jsme se vrátili k agresivnímu dědovi. Ale ouha, ten den tam byla paní prodavačka. Dělali jsme stejné divadlo, jako s dědou, ale paní nakonec taky zastavila na 750 RMB. Tak jsme to vzali. Moje kytara stála něco okolo 280 RMB, což je zhruba 1000 Kč. Navíc jsem dostal i pouzdro značky „Fender“. Já jsem byl spokojen, Simon byl spokojen, paní byla spokojena a řekl bych, že nakonec i děda, který se zničehonic objevil, byl taky spokojen. Sedli jsme na autobus a na koleji jsme až do rána (a krve) hráli.

Tak to je dneska všechno, tyhle dny byly opravdu takové plonkové, ještě sem ale hodím ty rady. Příště napíšu asi něco o tom, že Čína není jen skvělá a taky o mém výletu o prázdninách do okolních měst Chengdu, Xian, Emei a Leshan a o tom, že není radno zahrávat si s opicemi.

Z Číny zdraví
Jarda

 


Užitečné rady do Číny

Aplikace na mobil

Mapy: Map.me – je třeba stáhnout mapy doma, potom je možné použít offline.

Google maps nejsou tak dobré, ale taky se dají použít – zvlášť vhodné pro hledání autobusů. Je třeba mít nainstalované ExpressVPN, viz. dole.

Ctrip – hotely a jízdní řády vlaků a letadel

Slovník: Pleco – anglicko-čínský slovník s možností „kreslení“ čínských znaků

Wechat – aplikace nejen na chatování, ale také umožnuje překlad. (ovšem Monitorovaná Čínskou vládou)

Express VPN – umožní používat google a facebook v Číně. Je placená, ale nejlepší.

Google translate – kromě slovníku možnost vyfotit text a přeložit jej – je třeba mít Express VPN, či jinou VPN.

Obecné rady

-vycházejí z mé zkušenosti z Dalianu, Chengdu, Xianu, Le Shan a Emei.

Taxíky

Protože budete „bledé tváře“, největší problém budou otravní taxikáři, kteří se na vás slítnou jako mouchy na ho**o. Ignorujte je,  pokud s taxikářem nebudete chtít jet, NIKDY NEPOUŽÍVEJTE ANGLIČTINU. Vždycky se tvařte, že víte, co děláte a jste páni situace. Nenechte se jimi stresovat. Nikdy se nenechte zlákat taxikářem, co nesedí v autě, vždycky si mávněte na nějakého, co v autě sedí. Minuta jízdy je cca 1-2 Yuany. Nástupní taxa 2-10 yuan.

Pokud vám bude chtít nějakej číňák (nebo číňanka) pomoct v místě, kde je hodně taxíků, většinou je to taky přestrojenej pochybnej taxikář.

Autobusy (MHD)

Většinou se platí při nástupu a to 1-2 Yuany a je jedno jestli jedete 1 stanici nebo 10. Někdy je to tlačenka, ale zážitek znamenitý.

Vlaky

Číňani jsou nervózní a ikdyž mají koupenou místenku (je tedy jasné, že si ve vlaku sednou), tak se cpou. Číňani se cpou všude.  Je jich hodně a tak se cpou.

Nakupování

Všechny trhy pro turisty vypadají stejně. Všechno co prodávají se dá sehnat za zlomek na internetu. Pokud by se Vám něco líbilo, tak mi to vyfoťte a já vám to seženu na internetu za zlomek. Vždycky si položte otázku, jestli tu věc opravdu potřebujete. Většinou to ale bude šunt. Neplatí, že čím dražší, tím kvalitnější. Samozřejmě se dá smlouvat. P.S.: Mobil koupený v Číně nemusí podporovat české 4G.

Číslovky:

http://www.cinstina.net/268iacuteslovky.html (číňáci na prstech počítají jinak než my a to se liší v každý provincii)

Ceny

„Duo šao čjen?“ – Kolik to stojí?

Číslo 2 nečtou jako „ar“ ale jako „ljank“ (12 už čtou jako „š – ar“)

Na konec číslovky přidají slovo „kvai“ (něco jako my řekneme „koruny“). Příklad: Něco stojí 2 Yuany, číňák řekne „ljank kvai“

Pokud něco stojí například 3.5 Yuan, Číňák řekne „san – kvai – wu“, (tedy jako kdybychom my řekli „tři koruny padesát“) 4.3 je „s – kvai –  san“,  atd…

Můžete zkusit smlouvat na trhu, ale opět říkám, že to jsou většinou šunty a pokud je to trh, kde se vyskytují bledé tváře, ceny tomu budou odpovídat.

Nemoci

Jediná nemoc, kterou číňani trpí, je závislost na telefonech. Ale to uvidíte sami J

Co se jinam nevešlo

Budou se s Vámi chtít fotit. Pokud na Vás budou mluvit (a nebudou to taxikáři), většinou se budou ptát, z které jste země. Odpověď: „Ďžé-k“ s velice důrazným „k“ na konci.

Šanghaj je prý naprosto jiné město s porovnáním k ostatní Číně, takže nevím, jak to bude tam, ale co vím, tak víc draho, víc cizinců, míň asie.

Většina jídel pálí. „pu lá“ znamená „Nechci pálivé“. Často to ovšem pálí i tak.

V některých restauracích se vyskytují jakési barevné „smajlíky“, které informují o kvalitě hygieny. Červená je nejhorší, žlutá je průměr a zelená je nejlepší. Červené se neděste, nic se vám nestane. Já například zelenýho smajlíka viděl asi jen jednou.

Zkuste si zařídit čínské číslo. Potřebujete tlumočníka a pas. Internet bude fungovat pouze, pokud si jej zařídíte u CHINA UNICOM.

Voda není pitná.

Noste si s sebou toaleťák. Veřejné záchody jsou skoro všude, zdarma (taky to tam tak vypadá), ale z 99% turecké.

Chození po památkách je masakr hlavně o víkendu. Pokud už musíte jít o víkendu, tak hodně brzo ráno, třeba abyste tam nejpozději před 8 byli, jinak je to masakr.

Pokud se Číňani zrovna necpou, tak to jsou moc milí lidé, když je požádáte o pomoc, budou se snažit pomoct, i když to nebude v jejich silách. V obchodech tu neplatí české „náš zákazník, náš pán“, prodavači urputně čučí do mobilů.

Večer se nemusíte bát, řekl bych, že Čína je bezpečná země (nebo mají strach jít do čínskýho kriminálu)

 

Jarda Administrator
Tenhle autor o sobě zatím nic nenapsal!